Obsah

Historie


První písemná zmínka o obci je z roku 1131, ale archeologické nálezy prokázaly pocátky osídlení Tucap v dobe kamenné.Díky výhodné strategické poloze bylo území v okolí Tucap osídleno už v dobe mladšího paleolitu. Pravecí lidé meli na návrších a temenech svahu kontrolu nad okolní vrchovinou , rícním údolím nebo soutokem rek. Archeologické nálezy byly v tucapských lokalitách :Koukolky, Nad horkami, Nad panským a také v lokalite Boršice - Chrástka, která leží na Tucapském kopci. Nalezené kamenné nástroje (škrabadla, rydla apod.) pochází  z mladého paleolitu. Kolekce nálezu z lokalit Tucapy-Koukolky, Tucapy – Nad horkami, Tucapy – Nad panským je kultury aurignacké (Aurignacien), kolekce z Boršic- Chrástky  (Tucapský kopec) je kultury gravettské (Gravettien/Pavlovien). První nález paleolitických pazourku pochází ze zahrady domu c.p.15, kde byla nalezena  i stredoveká keramika, která byla uložena ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Území Tucap bylo pravdepodobne osídleno i v dobe Velkomoravské ríše (r. 833- 906). V roce 863 prišli na Moravu na žádost knížete Rastislava krestanští misionári, bratri  Konstantin (Cyril) a Metodej. Preložili cást Bible, pri bohoslužbách používali  staroslovenštinu, vytvorili písmo - hlaholici, vzdelávali kneží. Metodej se stal arcibiskupem  moravsko-panonské diecéze, jeho sídlo bylo na Velehrade. V roce 1019 získal kníže  Oldrich Moravu z rukou Poláku.  V roce 1063 založeno olomoucké biskupství. Za vlády Sobeslava I. byl v Olomouci  postaven kostel sv. Václava. V roce 1131 se nový kostel vysvetil. V nadacní listine tohoto  kostela, kterou vydal biskup Jindrich Zdík, jsou uvedeny vedle mnoha dalších obcí také  naše Tucapy. Jde o první písemný záznam o Tucapech. V rozvinutém stredoveku pretrvává zemedelský charakter civilizace, technologická zlepšení  umožnila agrární „revoluci“. Populace byla na vzestupu, lidé se tehdy dožívali prumerne  30-35 let, zvýšil se pocet usedlostí. Pozdeji se projevil negativní vliv periodicky se  opakujících hladomoru, zhoršení klimatu a epidemií, hlavne moru. Dochází k rozvoji mest. Spolecnost byla rozdelena na šlechtu, duchovenstvo a rolnický lid. Spojovacím prvkem  všech spolecenských vrstev bylo krestanství. Evropa odolávala nájezdum Tataru a Turku. V tucapském panství stávala ve stredoveku tvrz a také tri dvory. Základy panské tvrze byly  vykopány na rozhraní Humének a Panských (v místech za nynejším hrbitovem). Tvrz  oznacuje opevnené sídlo drobného šlechtice situované zpravidla uprostred vesnice. Puvodními majiteli tvrze a dvoru byli vladykové z Tucap.  Podle první písemné zmínky z r. 1131 patrily Tucapy proboštství spytihnevskému, podle  dalšího písemného záznamu z roku 1228, byla vesnice pridelena velehradskému panství. V r. 1370 se jako majitel Tucap uvádí Detrich z Moravan, od r. 1375 je vlastnil Jarohnev  z Buchlovic. V letech 1381 - 1390 ves spravují bratri Petr, Záviš a Remenec. V r. 1390  vesnici koupil Ctibor Plih z Rabštejna. Od r. 1391 byli majiteli bratri Jan a Filip z Tucap , od r.1397 pak Míšo (Mikšík) z Tucap, který se tu uvádí ješte v r.1447. Jeden dvur daroval  Benešovi ze Spytihnevi (r. 1447-1449). Jeden dvur zustal Filipovi z Tucap až do r.1457. Od r.1450 do r. 1460 tucapské panství patrilo Anežce z Únetic (Únetice - pozdeji zaniklá  osada pod Buchlovem) spolecne s Mikulášem ze Zákran (od r.1451). Ten mel Tucapy  do roku 1468, kdy je prebírá Jan Kuželík ze Žeravic, od r. 1471 pak Hynek Tucapský  ze Zákran , který se pozdeji spojil s Petrem Kuželíkem ze Žeravic. V roce 1526 bylo  5  panství na Tucapech prodáno Alšovi Laškovskému ze Švábenic. Aleš v r. 1527 podepsal  s velehradským klášterem smlouvu o výmene Tucap za Moravskou Novou Ves, která byla

vetší než Tucapy, ale pro velkou vzdálenost o ni nemohl velehradský cisterciánský klášter  dostatecne pecovat. Výmenou dediny získal klášter ucelené území v okolí Polešovic, které  byly jejich hospodárským strediskem. Z té doby jsou písemné záznamy o tvrzi a dvoru. Pozdeji tvrz zanikla. Opat velehradského kláštera v r. 1579 daroval celý dvur v Tucapech  Matyáši Kucovskémuz Opolí. Do r.1594 zde hospodarili i jeho synové Jakub, Jaroslav, Jirí, Fridrich, Václav, Gabriel. Dalším vlastníkem byl Jan Arnaholt z Lestu a v letech 1599-1615  Ambrož Kisfaludy z Egeršegu, pak Bernard Koza z Hradište, od r.1618 do r.1649 Ferdinand  Opinger. Roku 1667 se uvádí dvur jako pustý, vesnice náležela stále velehradskému panství. S nástupem Premyslovcu, prichází období upevnení ceského státu, konec vnitrních  rozbroju.V r. 1210 (za vlády Premysla Otakara I.) a v r.1300 (za vlády Václava II.) jsou  provedeny mincovní reformy, jsou zakládána královská mesta (Uherské Hradište založeno  r. 1257 Premyslem Otakarem II.). Zacátkem 40. let ohrožovali Moravu Tatari, v r. 1253  plenili náš kraj Uhri, kterí vpadli na Moravu také koncem 13.století. Na pocátku 14.století nastupují na ceský trun Lucemburkové. Z nich nejvýznamnejší je  Karel IV., ceský král a rímský císar. Doba Karla IV. je dobou klidu a míru a všestranného  rozkvetu vzdelanosti a kultury. Vznikaly nové kostely a hrady , vzrostl pocet klášteru  a církevních rádu. V Praze byla založena Univerzita Karlova roku 1348.V tomto roce  probehla také v našem kraji morová epidemie. Koncem 14. století se zacala projevovat  stagnace a krize stredoveké spolecnosti a úbytek poctu obyvatel. V roce 1415 byl v Kostnici upálen jako kacír mistr Jan Hus , rektor pražské univerzity, teolog, kritik církve a vudce reformní skupiny. Poté nastalo období nepokoju a pak  husitských krížových výprav (znicili i velehradský klášter a jeho okolí). Prišly s nimi také  další morové rány. Ke zklidnení došlo s vládou Jirího z Podebrad. Od r.1471 do r. 1526 vládne v Cechách polský rod Jagelloncu. Morave, Slezsku a Lužicím  vládl do r. 1490 Matyáš Korvín, který byl po vleklých bojích korunován v r.1469  v Olomouci. V dobe jeho nájezdu zažívaly místní vesnice hlad a bídu. Korvínova vojska  dobývala i hrad Buchlov a poškodila jeho kapli. S nástupem Habsburku koncí v našich zemích vrcholné období stavovské monarchie  a v podstate také stredovek. Novovek znamená dobu prevratných zmen spolecenského, kulturního, ekonomického charakteru, prechod spolecnosti od stredovekého modelu  zemedelské výroby k ekonomickým modelum kapitalismu, rozvoj osobní svobody. Postupne dochází k technologickému pokroku, ekonomickému rustu, rozvoji remesel,

zvyšování životní úrovne, úrovne obecného vzdelání a kultury. Zmenila se struktura  spolecnosti: velkostatkári a podnikatelská šlechta, mestská strední vrstva, delníci, poddaní  na vesnici (strední a drobní rolníci). V 19. století vrcholí prumyslová revoluce (prechod  od remeslné výroby a manufaktur k tovární výrobe), rozvoj dopravy, potravinárského  prumyslu (cukrovary, pivovary), textilního, težebního, sklárského, strojírenství, bankovnictví. Také zemedelství zaznamenalo pokrok, hlavne na velkostatcích, selské  a chalupnické hospodárství spíše zaostávalo. Rozšíril se chov dobytka, hnojení, pestování  prumyslových plodin, zemedelská technika. Dríve nicily obyvatelstvo hlavne epidemie moru (v našem kraji byla poslední velká morová  epidemie v letech 1715-1716), po ustoupení epidemií moru (mor se prenášel hlavne

kousnutím blechy z hlodavcu; bakterie Yersinia pestis), prevládaly epidemie cholery  (cholera zpusobuje težké prujmy; bakterie Vibrio cholerae). Nákazy moru a cholery byly casto pandemické (tzn. byly rozšíreny celosvetove). Pandemický charakter mely také pravé  neštovice (virus Variola). Obyvatelstvo trápila mimo jiné rada dalších inf. nemocí napr. tyfus (skvrnitý i brišní), tuberkulóza, lepra, syfilis, chripka atd. Ženy umíraly po porodu casto na tzv. horecku omladnic. Šlo o bakteriální infekci (nejcasteji Streptococcus  pyogenes), která se prenášela z nemytých rukou porodníka. V 19. století se díky vedeckým

objevum v oblasti mikrobiologie (L. Pasteur a R. Koch) a zavedení zásad antisepse (Ignác  Semmelweis) zacal výskyt infekcních nemocí významne snižovat. Habsburská monarchie urcovala vývoj ve strední Evrope témer 400 let. V roce 1526  na ceský trun nastupuje Ferdinand I.. Spojení Rakouska a Cech predstavovalo také dobrou  obranu proti Turkum. Roku 1564 se stává císarem, ceským a uherským králem Maxmilián, po nem v r.1576 jeho syn Rudolf II.. Pozvedl Prahu, uzákonil náboženskou svobodu, mel  rozpory s bratrem Matyášem. Roku 1593 vypukla další válka s Tureckem, která trvala  15 let. Zacátkem 17.století potrápila obyvatelstvo krutá a dlouhá zima, neúroda a hlad. V letech 1607-1608 vedl Matyáš stavovský odboj, poté získal vládu na Morave, Uhrách  a Rakousku, od r. 1611 vládl celé ríši. V roce 1605 propuklo povstání šlechty v Uhrách, které vedl Štepán Bockaj. Bockajovci rádili také na Uherskohradištsku a ponicili i Tucapy. V roce 1619 Gabriel Bethlen vtrhl  se svými vojsky na Moravu a prošel také naším krajem. Jeho vojáci byli obávanými  násilníky. Vyplenili velehradský klášter a pustošili vesnice v jeho okolí. Útrapy, pri nichž  bylo pobito a zajato velké množství lidí (i v Tucapech), se zhoršovaly neúrodou a morem. Drancování neskoncilo. Byla tricetiletá válka (r. 1618-1648). Pres Moravu se prehnalo  nekolik válecných výprav a morová epidemie. Obyvatelstvo trpelo loupežemi, vypalováním, nedostatkem potravy. Zmizela celá rada vesnic, na klášterních statcích zbylo  malé množství obyvatel. V r.1656 bylo v Tucapech 8 domu obývaných a 10 domu pustých. V dobe tricetileté války se na královském trune vystrídali Ferdinand II., Fridrich Falcký  (1rok), Ferdinand III.. V r. 1656 byl ceským a uherským králem Leopold I. (císarem byl  korunován pozdeji), který vedl války s osmanskými Turky. Turci postoupili až na Moravu

a k Slezsku, drancovali a plenili i Slovácko, postiženy byly také Tucapy. V r.1663 bylo  v Tucapech 9 domu obydlených a 9 domu pustých. Josef I. zdedil v roce 1705 monarchii v nelehké situaci. V Uhrách probíhalo povstání  pod vedením Ference II. Rákócziho, jeho oddíly plenily vesnice jihovýchodní Moravy, také  ponicily Tucapy. Císarská vojska, vyslaná do Uher, bídu a strasti vesnických obyvatel ješte  zvyšovala a nejspíš prinesla morovou epidemii, která rádila v našem kraji kolem roku 1715. V roce 1719 založil velehradský klášter v Tucapech nový dvur i s polnostmi. Po období relativního klidu vpadli na Moravu v r. 1742 Prusové pri válce o Slezsko. Marie Terezie nastoupila po svém otci Karlu VI. na uherský trun v roce 1741, v roce 1743  na ceský trun, arcivévodkyní rakouskou byla od r.1740. Byla to osvícená panovnice , která  provedla radu reforem: berní, správní, soudní, hospodárskou, financní, sociální, vojenskou  a školskou. Její syn Josef II., který vládl v letech 1780-1790, šel ješte dál. V roce 1781 vydal  dva velké patenty: tolerancní patent (o náboženské svobode) a patent o zrušení nevolnictví. V letech 1770-1772 v dusledku dlouhé zimy a neúrody vypukl hladomor. Za Marie Terezie bylo zavedeno nové a spolehlivé vymerování pudy (1.tereziánský katastr). Probehlo 1. úrední scítání lidu, domy dostaly popisná císla. Zavedla se ustálená príjmení  (rodné jméno) vedle krestního jména i pro poddaný lid. Z výpisu z tereziánského katastru velehradského panství z r. 1754 bylo v Tucapech  19 zahradníku (z nich každý mel 19 meric a 2 achtely polí a nekolik achtelu zahrad  a vinohradu), 5 panských domku na panské pude (6 meric 12 achtelu vinohradu), 19 domku  na obecní pude (9 meric 83 achtelu vinohradu), v majetku obce 5 meric pole, 30 meric  pastvin, 1 merice 4 achtely lesa, nekolik vinohradu (dohromady 7 meric 169 achtelu) melo  ruzné prespolní majitele z Polešovic, Vážan, Nedakonic, Boršic, Zlechova, Kostelan,  Orechova, Velehradu, Stríbrnic, Domanína. V zárí 1784 byl v rámci Josefínských reforem zrušen velehradský klášter a s ním zanikl

také dvur v Tucapech, v r.1785 byl zbytek dvora – salaš (ovcírna) rozdelen a pole predána  9 usedlíkum. Boršická obec koupila lokalitu Chraste na Tucapském kopci na pastviny. V Josefském katastru bylo poprvé použito zamerování pozemku, pozemek nahradil  dosavadní berní jednotku, kterou byla usedlost. Po novém merení bylo v ceských zemích  zjišteno o 60% zdanitelné pudy více než v predchozích soupisech.

Byly urceny hranice katastrálních obcí, plocha každé obce se rozdelila na menší celky  ohranicené cestami, potoky atd., na tzv. pozemkové trate, hony. V Tucapech byly výmery a majitelé v r.1789 zapsány takto: vrchnost – 51 jitro 122 sáhu  pozemku, obec – 49 jiter 426 sáhu, 42 místních majitelu – 238 jiter 1454 sáhu, 44 prespolních majitelu – 14 jiter 898 sáhu pozemku. V tucapském katastru bylo tehdy  prepocteno na dnešní míry pres 200 ha. Seznam tratí - pole: Desátkové, Hladiše, Horky, Jaburovky, Klínek, Kopaniny, Koštálniska, Krátina, Koukolky, Mezi Smolky, Nad hájem, Nad louky, Nivky, Od Chrasti, Od Divoka, Od Stríbrnic, Oujezdy, Oujezd od Chrasti, Padelky, Pod studnou, Vinohrádky, Vrchní louky, Výbytky, Vyhnašov, Záhumenice  louky a pastviny: Hribnicka, Kopaniny, Louka dolní, Louka Jaboruvka, Mezi zmoly, Nad hájem, Od Divoka, Pod Chrastím, Pastvisko dolní, Plane, Rybnícek, Sece, Uhrový  hájek, U ovcírny, Vcelník, Vrchní louka, Vrchní trávník, Vrchní záhumenice  vinohrady: Koštálniska, Stará hora. (Staré míry: 1 merice = 19,2 aru; 1 achtel=2,4 aru = osmina merice;  1 jitro = 57,55 aru = 1600 sáhu; 1 sáh = 3,6 m2 )  Od r.1792 vládl František II. po svém otci Leopoldu II. Osvícenský absolutismus byl  nahrazen policejním tzv. františkovsko-metternichovským. V r. 1805 probehla u Slavkova Bitva trí císaru – Napoleona, Františka II., cara Alexandra. Ustupující ruská vojska prošla nejspíš i naším krajem. V letech 1835- 1848 byl císarem Ferdinand I. zvaný Dobrotivý, poslední panovník, který se  dal korunovat na ceského krále. V roce 1818 byl založen stabilní katastr, základy mapování  predstavovala trigonometrická sít, bylo narízeno zamerení a zobrazení všech pozemku  obdelávaných i neplodných a jejich rozlišení podle kultur a jakostních tríd a oznaceny  parcelními císly. Rok 1848 byl revolucní. 7. zárí 1848 bylo zrušeno poddanství (robota) za náhradu. Vetšinu pudy v zemi vlastnila vrchnost, proto bylo potreba ji od vrchnosti spolu s robotními  povinnostmi vykoupit, vyvázat se. Vyvázání pozemku bylo dílem zdarma a dílem za úplatu. Hodnota jednotlivých povinností a práv byla urcena podle místních nebo katastrálních cen. K financnímu zajištení vyvazování byl zrízen zemský vyvazovací fond. V r. 1848 nastoupil na rakousko-uherský trun František Josef I., který vládl až do r.1916. Na zacátku roku 1849 vyhlásili Madari samostatnou republiku, v srpnu 1849 byli Madari  poraženi u Világoše, Rakousku pomohl ruský car Mikuláš I. se svým vojskem. Ruští vojáci  se tenkrát utáborili v sousedních Boršicích a pobývali také v Tucapech. V r. 1866 byla prusko-rakouská válka. Rakouské vojsko bylo poraženo u Hradce  Králového (Sadová) a pri ústupu k Vídni pronásledováno Prušáky. Vojáci prešli pres  Slovácko a zanechali za sebou cholerovou nákazu, která brala životy také v Tucapech  a v okolních obcích. V cervenci 1914 vypukla I. svetová válka. Záminkou pro rozpoutání války se stal atentát  v Sarajevu na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este, následníka trunu, a jeho  manželku Žofii. Z podpory atentátníku bylo obvineno Srbsko. Ministrem zahranicí

Rakouska-Uherska byl v té dobe Leopold II. Berchtold, který sídlil na zámku  v Buchlovicích. Rakousko-Uhersko vyhlásilo v cervenci 1914 Srbsku težké ultimátum, jehož výsledkem bylo vzplanutí I. svetové války. Ve válce bylo celkem mobilizováno  pres 65 milionu mužu, padlo pres 8,5 milionu vojáku, miliony mužu byly zranených, zajatých a nezvestných. Také v Tucapech visely mobilizacní vyhlášky, podle kterých museli do 24 hodin nastoupit  mladí záložníci, z obce odešlo 85 mužu. Byly narízeny rekvizice obilí a potravin, které se  staly postrachem lidu, protože všeho byl nedostatek.V roce 1916 narídila vláda rekvizici

predmetu z barevných kovu (hmoždíre, kliky, príbory, hrnce) na výrobu válecné výzbroje. Odvody se opakovaly až do konce války, pozdeji odcházeli i starší muži. Celkem nastoupilo  do armády z Tucap 107 mužu ve veku 18-50 let. Predzvest konce války a zdecimování  vojáku mely za následek rozklad armády. Od jara 1918 mnoho mužu dezertovalo  a schovávali se ve stodolách, na pudách a v lesích kolem domovu.

V této válce padlo z Tucap nekolik vojáku a nekterí zustali nezvestní. Seznam padlých: Fryšták František, Vanda Josef, Vycudilík Filip, Bacák Josef, Malík František, Wagner  Bohumil, Kocenda Kristián, Lanšperk Bonifác, Vadura František, Bacák Josef, Všetula  Štepán, Zlámalík Petr, Botlík Jan, Dvouletý Marek, Fryšták František, Sýkora Jan, Danícek  Josef, Hrobar František, Malík Jan, Vávra František. Po nekolika letech byl padlým  vojákum zásluhou místních hasicu postaven pomník. 28.10.1918 válka skoncila. Tímto dnem se rozpadlo Rakousko-Uhersko a vznikla  samostatná Ceskoslovenská republika. Prvním prezidentem byl Tomáš Garrigue Masaryk, pak byl zvolen opakovane, v roce 1935 ve svých pokrocilých 85 letech abdikoval. Prezidentem se stal Edvard Beneš. Ve 30. letech 20. století zasáhla obyvatelstvo svetová hospodárská krize, která zacala  krachem na na newyorské burze 24. ríjna 1929 (tzv. cerný ctvrtek). Došlo k velkému  poklesu prumyslové a zemedelské výroby, prudce vzrostla nezamestnanost, hodne lidí  postihla chudoba, vznikaly sociální nepokoje, demonstrace, stávky. Svetová hospodárská  krize se stala zároven krizí demokracie - došlo k nástupu fašismu a vzniku a posílení  diktátorských režimu (v Nemecku Hitler, v Rusku Stalin, v Itálii Mussolini). V ríjnu 1938 abdikoval Edvard Beneš a prezidentem byl zvolen JUDr. Emil Hácha. 15.3.1939 zacala okupace CSR, zrízen protektorát Böhmen und Mähren. V zárí pak  Nemecko prepadlo Polsko, Francie a Británie vypovedely Nemecku válku. Zacala  II.svetová válka, které se zúcastnilo 40 státu, a vzala více než 60 milionu lidských životu, znacná cást byla obetí holocaustu.

Proti okupaci se utvorily odbojové skupiny. Demokratické odbojové skupiny se sloucily  v ÚVOD (Ústrední vedení odboje domácího). Byly orientovány na Anglii a Beneše. Komunistické odbojové skupiny byly orientovány na SSSR. V Tucapech se organizování odboje ujal JUDr. J. Mlécka. Místní skupina však byla  prozrazena a lidé byli v kvetnu 1941 zatceni a uvezneni. Byli to: JUDr. J. Mlécka, J. Malík, A. Šimík, J. Hlavácek, A. Koutný, D. Koutná, Š. Machynka. Prvne jmenovaní byli vezneni  nekolik let, další nekolik mesícu, poslední byl veznen nekolik dní. Na nucené práce do Nemecka bylo z Tucap odesláno 28 mužu a 4 ženy. Z koncentracního  tábora se už nevrátil místní Jan Hlavácek, na pomník padlým se pridala deska s jeho  jménem. V r. 1942 nemectí vojáci vzali ze zdejšího kostela dva zvony. Koncem války pak  brali potraviny (obilí, vejce, dobytek). Naše obec byla osvobozena rumunskou armádou 28.dubna 1945 beze ztrát na životech. Rumunská vojska prišla od Polešovic a Vážan kolem sedmé hodiny vecerní za vydatného

dešte, hromu a blesku. Po válce se stal prezidentem Edvard Beneš. Postupne probíhala obnova válkou zniceného  hospodárství, osídlování pohranicí po odsunu Nemcu. CSR zásluhou Klementa Gottwalda  neprijala Marshalluv plán, tím se dostala do podrucí Moskvy. Poslední svobodné  demokratické volby na dobu více než ctyriceti let se v Ceskoslovensku konaly na konci  kvetna 1946. V r. 1947 postihlo zemi katastrofální sucho a neúroda, což vedlo k prohloubení  ruzných hospodárských problému.V únoru 1948 vrcholí vládní krize (komunisté stupnovali  požadavky na další znárodnení), nekterí ministri podali demisi, prezident Beneš odolával  tlaku do 25.2.1948. Po komunistickém puci "Vítezném únoru" se stal prezidentem Klement  Gottwald. 50. léta se nesla v atmosfére strachu a udavacství. Pronásledováni byli liberálové, církevní cinitelé, clenové západního odboje. Byly inscenovány politické monstrprocesy  proti vykonstruovaným neprátelum strany a státu, popravováni a vezneni nevinní lidé  (veznice v Uherském Hradišti - týrání veznu, vyšetrovatel StB A. Grebenícek). Nekterí lidé  odešli do emigrace, vzniká 3. odboj. Byla zavedena cenzura, jednotná státní ideologie (marxismus - leninismus), centrální  plánování (petiletky), prosazovány tzv. delnické kádry. Byl zrušen soukromý sektor a nahrazen komunálními podniky, provedena násilná  kolektivizace zemedelství. Došlo k likvidaci remeslníku a živnostníku, rolníci a sedláci byli  nuceni odevzdat pudu a dobytek a vstoupit do JZD. V Tucapech se myšlenka spolecného hospodarení na zemedelské pude šírila velmi pomalu. JZD zde bylo založeno v r.1957, prihlásilo se 25 mužu a žen, kterí vlastnili vetšinou jen  malá hospodárství. V 60. letech se tucapské družstvo postupne sloucilo s ostatními družstvy  v okolních vesnicích. V 60. letech dochází k uvolnení situace ve spolecnosti, které v r. 1968 vyvrcholilo  Pražským jarem. 21. srpna však byla republika obsazena vojsky "Varšavské smlouvy" v cele se SSSR a pak nastalo dlouhé období „normalizace“. Zmena prišla až v listopadu  1989 se „Sametovou revolucí“.